Zelená oáza v obýváku, aneb proč moje monstera nesnáší televizi

Problém malých dispozic je hlavně v tom, že každý centimetr musí mít svůj účel. Když jsem sháněla novou pohovku, chtěla jsem především funkci na spaní. Narazila jsem na model s click-clack mechanismem, který se během pěti sekund promění v lehátko. K tomu jsem přidala tři dekorační polštáře z mikrovlákna s výplní z recyklovaného polyesteru. Tyto polštáře nejsou jen na ozdobu. Večer je odložím na zem a slouží jako opěrka zad, když sedíme u stolu na koberci. Ráno je hodím zpět na pohovku a místnost vypadá jako z katalogu. Vyzkoušela jsem i variantu s pevnější výplní, ta se hodí spíš na židle, protože drží tvar i po hodinách seze

Když jsme se stěhovali do třípokojového interiérový design bytu o rozloze padesát osm metrů čtverečních, první věc, kterou jsem si uvědomila, byla absence místa na cokoli. Obývák sloužil zároveň jako ložnice, jídelna i pracovna. Slibovala jsem si, že žádné dekorativní polštáře nepořídím, protože zabírají místo a jen se na ně práší. Jenže pak přijela sestra s rodinou na víkend a já zjistila, že jediné, co mám k sezení, je stará pohovka s proleželými sedáky. Tehdy jsem začala přemýšlet jinak. Dekorační polštáře se staly mým tajným trikem, jak opticky rozdělit prostor a dodat mu barvu bez nutnosti malovat st